Back to Top
 
 

posticon Guyana, hlavní město Georgetown a návštěva pralesa na magickém Michelle´s island

privozTento den byl pro nás slavnostní. Měli jsme se totiž po 14 dnech cestování potkat s kolegou Honzou. Už když jsme přejížděli na trajektu, tak jsme ho z dálky vyhlíželi, jestli nás vidí. Za chvíli se také vpovzdálí vynořila postava, která nám mávala. Když jsme přejeli necelý kilometr širokou Essequibo river, čekal tam na nás už manžel od Michelle, který dostal instrukce, nás na tento exotický říční ostrov o velikosti Střelečáku převézt loďkou. Shledání bylo opravdu nadšené. S Honzou jsme se totiž už v práci domluvili, že část této cesty provedeme dohromady a jako bod setkání jsme si v kanceláři podle google maps vytyčili místo pro to jako stvořené. Krásný říční ostrov uprostřed guyanské džungle, kde se dát přespat v chatce anebo ve stanu. Místo, které dle strohých informací dostupných z netu není předražené, jako ostatní resorty v jižní Rupununi. Místo, kde se dá pár dní pozorovat leguány, hady anebo říční rejnoky. Vymysleli jsme tedy tento smělý plán, který jak známo v rozvojových zemích nemusí vždy klapnout a ono to vyšlo! Honza nám překotně vyprávěl, co všechno během uplynulých 14 dní zažil. Byla to jeho první velká cesta a tak jsme byli příjemně překvapeni, že je ještě na živusmile

posticon Guyana - poslední pozůstatek Commonwealthu v Jižní Americe

iwokrama canopy tourDo Guyany jsme přijeli od jihu z Brazílie přes hraniční přechod Bonfim – Lethem. Hned na celnici jsme si zamluvili dodávku do Lethemu a také jsme potkali sympatický australský pár, který jel opačným směrem. Nejdřív jsme rutinně navštívili výstupní pasovou kontrolu, kde jsme si nechali obouchat pasy výstupními razítky. Guyana nás nejdřív přivítala veterinární kontrolou. Museli jsme vyplnit protokol, že si nevezeme žádné jídlo a posléze jít na imigrační, na kterém celníci svou nepředstíranou laxností a arogancí jasně dávali najevo, že se dostáváme do banánové republikysmile

Na tomto hraničním přechodu je velmi zajímavé „zařízení“ sloužící k přejezdu z pravého do levého pruhu a naopak. V Brazílii se totiž jezdí vpravo, kdežto v Guyaně, jakožto bývalé britské kolonii, se jezdí vlevo. V ostatních státech, kde se jezdí vlevo (jako třeba Anglie, Japonsko, Nový Zéland) není potřeba „prohazovač“ pruhů instalovat, jelikož jsou na ostrovech, nicméně tady se musí provoz prohodit přímo na komunikaci a k tomu slouží úplně úžasné zařízení, ze kterého musí mít obrovskou radost nejen architekti. Pravý pruh silnice se oddělí, vyjede nahoru a stočí doleva přes ten původně levý. Přemostěním se vlastně dostane na levou stranu, kde potom klesne na původní úroveň a z levé strany se připojí k pruhu pravému. Vychytanýsmile

posticon Špicberky a ruská stopa v Barentsburgu na závěr

komunismus nas cilDalší den jsme šli od začátku údolí Fardalen až do Endalenu, který ve svém úplném konci ústí k silnici na Longyearbyen. Cesta probíhala nekonečně, až do doby, než jsme dorazili do sedla. Zde byla obrovská moréna, kterou jsme chtěli obejít, a tak jsme si chvíli hledali ideální místo. Terén se začal komplikovat a my jsme při pohledu na hodinky zjistili, že jsme v půlce denního plánu a už je 6 večer. V tento moment se mi taky podařilo škobrtnout, a aniž bych si kryl obličej, tak jsem spadl přímo hlavou na kámen. Ten byl naštěstí placatý, takže jsem to odnesl jen s otiskem horniny na čele, ale pořádně mi zatrnulo. V sedle jsme si také lámali hlavu, kudy zvolit cestu nebezpečnou pasáží. Přímo z ledovce totiž vytékala říčka a prvních pár desítek metrů bylo hodně vertikálních. My bychom se tak museli část brodit „polovodopádem“. Sešli jsme tedy nějakých 100 výškových metrů, abychom se pak dost vyčerpaní museli vracet nazpátek. Bylo by to příliš nebezpečné. Problém ale byl, že před námi nebyla jediná viditelná schůdná cesta, což mě v asi 8 večer dost znervózňovalo, protože nazpátek to bylo hódně daleko. Na protějším svahu se po vrstevnici nacházelo takové plateau, které šlo sejít dolů. Usoudil jsem tedy, že na naší straně údolí by to mohlo být podobné, a tak jsme se rozhodli zbytečně neriskovat a pokračovat po naší straně a eventuálně najít cestu později. To se nám dlouhou chvíli nedařilo, protože svahy po pravé ruce byly skoro vertikální. Zleva tvořila bariéru zase hora a plateau před námi se čím dál víc zužovalo.

Nejnovější články

  • Korejská republika - Soul a demilitarizovaná zóna

    1054 zobrazeníTheBeastAndBeauty27 únor 2017
    Korejskou republiku jsem navštívil už před pěknou řádkou let, protože je ale Soul i díky přímé letecké lince s Korean Airlines branou do Asie, možná by někdo mohl využít stopoveru jako tenkrát já. Letiště se nachází vlastně v Incheonu, třímilionovém městě nedaleko od Soulu, které většina návštěvníků...
  • Nikaragua - země kávy

    1184 zobrazeníTheBeastAndBeauty23 únor 2017
    V hlavním městě, v Managui, se moc zajímavostí nenachází. My jsme se zde také dlouho nezdrželi a pokračovali na sever, do místa, na které i my, Češi, můžeme být právem hrdí. Kaňon Somoto, nacházející se v blízkosti hranic s Hondurasem, byl objeven velmi nedávno Českou geologickou společností. V Ocot...
  • Nikaragua - země vulkánů

    1217 zobrazeníTheBeastAndBeauty15 únor 2017
    Nikaragua nás přivítala chvíli před půlnocí, a protože Granada s její překrásnou koloniální architekturou leží od letiště jen trochu dál než Managua, přesunuli jsme se rovnou tam. Původně nám nabídl odvoz hotel za 50 USD, ale nakonec jsme ho sehnali přímo na letišti za 40 amerických dolarů. Byla to ...

Nejčtenější články

  • Teherán - Golestan a Bazaar

    5472 zobrazeníTheBeastAndBeauty07 listopad 2015
    Další den v Teheránu jsme měli v plánu navštívit nějaké památky v centru. Po předchozím dni jsme byli dost utahaní a tak, nežli jsem dostal Kubu na invalidní vozík a než jsme dojeli taxíkem do centra, bylo u...
  • San Gimignano a Cinque Terre

    3691 zobrazeníTheBeastAndBeauty25 květen 2016
    Po návštěvě budhistického centra jsme dali na radu Robina a navštívili San Gimignano. Už jen samotná cesta sem, vinoucími se toskánskými silnicemi je zážitek. Sem tam se člověk zastaví, aby udělal fotky nebo nakoupil čerstvé ovoce od farmářů u silnice. Silnice jsou také plné motorkářů, kteří si o sl...
  • Výstup na Gerlachovský štít

    2950 zobrazeníTheBeastAndBeauty05 červenec 2015
    Jeden z našich letošních trekových cílů byl výšlap na Gerlachovský štít. Někdy na jaře v hospodě U Žaludů nás to napadlo a taky jsme se hned dohodli s kolegama Pepou a Míšou, kteří se k nápadu ihned připojili. Vyrazili jsme z Hlaváku Leo Expressem a už myslím u Pardubic někoho napadlo dávat p...