Karneval v Riu není zrovna akcí pro nezávislé cestovatele. Vše je vyprodané, zarezervované, předražené a kapsáři a pochybné existence mají žně. Přesto všechno jsme ale udělali rozhodnutí si tuto světoznámou akci nenechat ujít, možná už i proto, že nám odlet vycházel akorát na termín, kdy se karneval v Riu koná. Abychom se ale špatně nevyjádřili, Rio de Janeiro je samo o sobě jedno z nejhezčích měst na světě, navíc zasazené do překrásné scenérie pláží, kopců a tropické flóry. Ale popořádku.

Na autobusovém nádraží, kam jsme dojeli nočním busem z Campo Grande, nás vyzvedl Lukáš, u kterého jsme měli domluvené ubytování. Lukáš znal Rio de Janeiro jako nikdy jiný, protože tady už přes rok žil, mluvil plynně portugalsky a měl tady byt, který nám pronajal, zatímco sám vyrazil pryč z karnevalového chaosu. Bydleli jsme ve čtvrti Lagoa, která patří mezi ty nejvíc posh. Po příjezdu jsme se ubytovali a zkonzultovali s ním ještě plán na naše další čtyři dny.

Další den po ránu jsme si jeli na Botafogo vyzvednout lístky na karneval. Zarezervovali jsme je v dostatečném předstihu přes internet za 200 Reálů + 70 Reálů administrativní poplatek, tedy asi za 2 160 Kč/os. na naše. Byly to asi nejlevnější lístky, jaké šly dopředu koupit. Na místě, a na některou z lepších tribun, by vyšel na hodně přes 20 000,- a třeba takový zájezd přes cestovku se dokonce blíží ke 100 000,-. Se vstupenkami v kapse jsme se vydali na prohlídku města. Tu jsme začali u hotelu Windsor a po pláži Copacabana směřovali na západ. Východní část pláže právě za hotelem Windsor není považována za extra bezpečnou. Copacabana je vlastně úžasná písčitá pláž asi 100 metrů široká, kterou od výškových budov odděluje několikaproudá komunikace, cyklostezka, široké chodníky a pás se zelení a palmami. Na pláži samotné jsou hřiště na beach volley a stánky se všemožnými koktejly od caipirinhy počínaje a piňa coladou konče.

copacabana

Těžko říct jak v době mimo termín karnevalu, ale během něj byla spousta jízdních pruhů uzavřena a celá promenáda fungovala jako obří pěší zóna. Na to, že je Brazílie levná rozvojová země, ale zapomeňte. Ceny v této části města od kafe, přes jídlo až po pronájem nemovitostí si nezadají s New Yorkem anebo Londýnem. Jednotlivé úseky pláže Copacabana mají rozčleněny podle skupin. Jeden ze sektorů je např. „family friendly“, další sektor je určený pro gaye a jiný pro transvestity, doporučujeme tedy poměrně důkladně zvážit, kam si rozkládáte svojí osušku.lol

My jsme se na chvíli vykoupali, pak jsme zase jenom volnou chůzí procházeli na druhý konec, podobně, jako to dělali další tisíce lidí. Nad pláží občas proletěl vrtulník s vojákem sedícím za kulometem a mířícím na pláž, tak jsme si trochu připadali jako za války ve Vietnamuconfused Než jsme došli na konec, začal jsem už litovat toho, že jsem si sundal tričko. I přes fakt, že jsem už byl dva měsíce v Jižní Americe, tak jsem byl červený jako rak.

Mezi plážemi Copacabana a Ipanema je skalnatý předěl, který má všechny parametru nějakého mysu. Dá se na něj vyšlápnout a i když nevíme jak je to tady s kriminalitou, neznáme mnoho jiných míst, kde si lze představit romantičtější západ slunce. (i když směřuje na jih smile).

mezi copacabanou a ipanemou

Ipanema je pláž, která možná pro někoho není tak známá jako Copacabana, ale pro Rio de Janeiro je snad ještě prestižnější. Je nerozlučně spjatá s hudebním žánrem bossa novy, který tak rádi posloucháme při večerech v lounge barech – určitě ji také znáte - Girl from Ipanema. V tom horku jsme si dali pivko Brahma a párek na špejli obalovaný ve strouhance. Čtvrtě, které jsou přilehlé k pláži Ipanema a tvoří předěl mezi mořem a jezerem Lagoa, se jmenují Ipanema a Leblon. Znamenají pro Rio de Janeiro to, co West End pro Londýn anebo Malibu pro Los Angeles.

Pomalu jsme se tak procházeli, chvíli poslouchali pouliční muzikanty, chvíli pozorovali footvolley, až jsme došli na samotný konec pláže Ipanema. Za hotelem Sheraton začíná favela Vidigal, kterou jsme si chtěli projít a zároveň z jejího konce vyšplhat na kopec Irmao maior, tedy Velký bratr. Prostředí se ale markantně změnilo, a tak jsme se rozhodli, že si u vstupu do favely dáme jen něco k snědku a půjdeme zpátky. Asi by to proběhlo bez problémů, ale proč riskovat v neznámé čtvrti se špatnou reputací, když jsme v Riu ještě nebyli ani 24 hod. Vrátili jsme se tedy na Leblon a kolem kanálu v Jardim de Aláh došli k jezeru Lagoa. Už bylo pozdní odpoledne a my v tom horku stačili desetistupňová pivka vypotit dřív, než bychom mohli začít vůbec cítit jejich účinek. Kolem Lagoa vede příjemná stezka, jako stvořená pro cyklisty anebo in-line bruslaře. V sámošce Zona Sul na Rua Jardim Botánico jsme si koupili k večeři a celí ucajdaní se dopotrmáceli na pokoj.

ipanema

Večer, asi v 22 hodin jsme se neuložili ke spánku, jako obvykle, ale objednali si taxíka a nechali se odvézt na sambodrom. Rio nebylo ani moc zasekané, a tak jsme tam dojeli po pár desítkách minut. Celé okolí bylo pro dopravu uzavřené, a tudíž jsme poslední kilometr museli po svých, stejně jako další desítky tisíc lidí. Všude byli tanečníci v kostýmech a v kostýmech byli oblečeni i někteří diváci. Špatně se tak rozeznávalo, kdo je vlastně kdosmile Čím více jsme se blížili na sambodrom, tím více jsme vlastně šli v davu. Radši jsme si s sebou vzali cash jen na pivo. Přijít v téhle tlačenici o obsah kapes či panenství je ještě to nejmenší, co se Vám může přihodit. Na tribunu jsme se dostali také v pohodě, i když montovaný most z hliníkové konstrukce se pod návaly lidí neskutečně hýbal. Před sambodromem byl ještě připravený obří zábavní park s velkoplošnou obrazovkou, kde paralelně probíhaly koncerty, a atmosféru si užívali lidé, na které se vstupenky nedostaly. Na místo vysoko na tribuně jsme se dostali akorát před půlnocí, tedy v čase, kdy celý karneval začíná.

karneval

Naše místa byla k stání na samém začátku sambodromu. Procesí pokračovalo dalších asi 500 metrů, a končeno bylo náměstím Praca da Apoteose, u kterého se třeba loni na olympiádě odehrávala lukostřelba. Tanečníci se pohupovali v rytmech samby a posunovali se rychlostí asi 10 metrů za minutu. Odhadovali jsme tedy, že ti, kteří nastoupili u nás, tak tančili ještě další hodinu, nežli sambodrom opustili. Každý samostatný průvod měl vlastní kostýmy a počet tanečníků od 20 do 400 lidí. Za celou noc tak mohlo odhadem projít až 60 000 tanečníků!!! Větší ansámbly měly vlastní hudbu anebo se o ni dělili mezi sebou, zejména ty menší. Hudebníci stáli srovnaní jako vojenská hudba v šiku v postranní uličce a jejich hlasité melodie vyhrávaly z reproduktorů. Jak ale tanečníci postupovali, postupně jim hrála i jejich hudba podél jejich trasy, až nakonec to celé ukončila u oblouku na konci sambodromu. Celá tato show byla směsicí barev, zvuků a emocí, které zde byly ordinovány v tom největším množství.

Podobně jako u nás na fotbale, po tribunách chodili prodavači s chlazeným pivkem a občerstvením. Třetinka piva stála 10 Reálů, což ještě není na místní poměry až tak předražené. Chudinku Peťku bodla do zad vosa, takže měla zážitek o to intenzivnější.smile Každá škola měla, jak bylo již zmíněno, své kostýmy. Ty byly propracované do posledního detailu, i když z té dálky šly jen těžko rozeznat. Tančili tak před námi kuřátka Kalimero, sněhové královny, motýli, delfíni i spoře oděné mořské panny. Nás doslova rozsekalo, že vlastní průvod měli i vozíčkáři, kteří jezdili do rytmu.shocked Na těch nejkreativněji vyzdobených alegorických vozech tančili tanečnice alias ara hyacintoví, dále sluníčka a vetřelci (ano, ti v maskách kultovního filmu Ridleyho Scotta). Vlastní průvod měla – věřte nám či ne – i dopravní zácpa.smile Hodně motivů bylo spojeno s indiány, ale viděli jsme také několikasetčlenný průvod švýcarské gardy z Vatikánu, Švýcarů s alpskými rohy anebo Římanů. Kreativitu jednotlivých alegorických vozů dokreslovalo třeba i aranžmá ve stylu filmu Ďábel nosí Pradu. To, že primabaleríny samby nemusí být jen anorektické tanečnice se silikony (i když to tak často bývá) dokládala černošská „boubelka“, která tančila jako Sněhurka.smile

petka na karnevale

Jednotlivé školy měly evidentně v publiku své fanoušky, protože u některých začali diváci šílet víc. Mávali vlajkami a i velké tribuny se roztancovaly, včetně nás. Tady stojí za zmínku, že v publiku byly hodně lidi ve věku našich rodičů a často turistů. Ne, že by jich byla většina, ale hodně místních se radši na těch pár dnů sbalí a vypadne ven z Ria a ti mladší pořádají radši party bez vstupného, které se konají na různých místech ve městě. Jsou také tematické a jmenují se blocos.

Mohlo být asi 3 ráno a karneval v Riu byl právě v tom nejlepším. My, kteří chodíme pravidelně spát v 22,30, jsme už začali být vláční a hlavně, ten velekoncert barev, zvuků a dojmů byl neskutečně vyčerpávající. Každou hodinu navíc osvítil sambodrom velkolepý ohňostroj. Byl tak čas jít spát.

Další den byl jen ve znamení odpočinku a koupání se. Copacabana a Ipanema jsou pro to jako stvořené. Večer jsme šli spát už v rozumný čas a náš čtvrtý den v Riu jsme zahájili trochou pohybu a pobytu v přírodě. Obojí lze skloubit výstupem na Corcovado, tedy na horu se sochou Ježíše, kterou dokáže geograficky zařadit i ten nejposlednější repetent zeměpisu. Cesta nahoru vede tropickým pralesem, který je součástí národního parku Tijuca. U vstupu se zapíšete do knihy návštěv a s trochou štěstí po cestě uvidíte hada anebo roztomilou opičku s názvem kosman bělovousý. S trochou neštěstí můžete ale potkat teenagera s pistolí, takže ostražitost je na místě. Jungle trek s převýšením 700 metrů je ale úžasný a dopoledne, když nejsou teploty tak vysoké, by si ho neměl nechat ujít každý, komu aspoň trochu slouží zdraví a kdo neholduje turistickým vláčkům. Další možností jsou minibusy, které alespoň v době karnevalu proudí jeden za druhým v intervalech třeba jen 20 vteřin. Asi málokterý návštěvník si totiž nechá výhled na Rio ujít a podle toho to tam taky tak vypadá.

corcovado

Přímo pod vrcholem už se poplatkům nevyhnete a spolu s tisíci dalšími turisty se podíváte přímo k „Ježíšovi“. Vstup stojí při pěším výstupu 26 Reálů a jedná se tak o nejlevnější možnost, jak se k Ježíšovi dostat. Moc lidí ale tento výstup, na rozdíl od nás, nevyužívá. Každopádně jsou odsud parádní výhledy a výstup sem by stál za to, i kdyby tady žádný Ježíš nebyl. Uvidíte slavný fotbalový stadion Maracaná, nebezpečné favely, výstavní čtvrtě i pláže Copacabana a Ipanema. Ten, kdo má rád suvenýry si zde také přijde na své. A možná kolem sebe uslyšíte i češtinu. My jsme zpátky sešli dolů pěšky po asfaltce až ke spodní stanici vláčku. Tady nás už nabral taxikář, který nás odvezl až dolů do čtvrti Lapa. Zde jsme si koupili pár plechovek Antarctica a celkem nenuceně jsme se přidali ke streetparty místňáků. Někdo nám nabídl koláčky, hudba byla fajn, akorát nám přišlo divný, že jsme tam jediní bílí.smile Převládali trička Wu tang clanu, Boba Marleyho a čehokoli se symbolem zeleného listu.smile Ačkoli byl průvod venku na ulici, vzduch byl prosycený trávou, jako bychom byli někde v klubu. Přimotali jsme se totiž na streetparty děcek z favel na oslavu marihuany a za její legalizaci. Ne, že bychom proti tomu něco měli, ale radši jsme se zdekovali, protože tohle mohlo taky dopadnout všelijak. Nahoře, na Santa Terese pořádali street party vysokoškoláci – vesměs bílé děcka z lepších rodin, takže tam jsme se cítili o poznání lépe.

streetparty

Na fotce výše vidíte tu „slušnější“ pártycool No, a tím se s námi Rio de Janeiro rozloučilo.

Uložit

Uložit

Uložit