O.k., je léto, venku horko a v kanceláři k nesnesení? Kdo říká, že na výlet se nedá vyrazit po práci?

My jsme takhle vypěnili začátkem letošního léta, a protože bylo venku fakt krásně a západ slunce koncem června až někdy před desátou, sedli jsme na hlaváku na vlak směr Beroun a šli si dát jednu ze středočeských klasik – Svatý Jan pod Skalou.

Cesta začíná od berounského nádraží přes železniční most, kolem nemocnice a posléze do kopce na místo zvané Dub na Herinkách. V tomto „sedle“ se lze pokochat, ulovit kešku a rovněž začít scházet dolů přes hřeben směr Svatý Jan. K samotné silnici je to asi 10 minut a kromě hospody je odsud už krásný výhled na skálu, která tvoří dominantu tohoto známého místa.

Svatý Jan pohled

Skála se samozřejmě neleze zepředu, ale obchází zezadu, i když pěkná via ferrata by tam mohla být :) Dole pod skalou je pramen svatého Ivana, což byl podle legendy první český poustevník. Přilehlý klášter dnes slouží jako pedagogická škola. My jsme si to jako přípravu na Gerlachovský štít zkoušeli od kláštera vyšlápnout na čas a ke kříži nahoře jsme těch 180 výškových metrů dali za 18 minut, což myslím, je slušný výkon, i když je pořád co zlepšovat. Asi každý, kdo zde byl, ví, že seshora jsou úžasné výhledy, které jsme měli ještě umocněny západem slunce. Taky zde byly asi 3-4 páry, které sem evidentně nečekajíc na víkend, přišli za romantikou. Ani se jim nedivím a každého nechám posoudit podle následující fotky:

Svatý Jan pohled zeshora

Dole ve Svatém Janu je vyhlášená hospoda, kterou jsme protentokrát vynechali, a spolu s kamarádkou Hankou, která na nás čekala dole, jsme vyrazili po žluté směr Hostim. Cesta na Srbsko ve své finální fázi vede podél Berounky a značky na skále svědčí, že jsou tady terény pro skálolezce.

Po cestě jsme chtěli ještě přepadnout kámoše, co má restauraci v Srbsku, ale jelikož nám akorát jel vlak zpět do Prahy, těsně před setměním jsme ho stihli a ukodrcaný po dvanácti kilometrech dorazili směr Praha hlavní nádraží.

Svatý Jan zesdola