Náš druhý den v Paříži byl zaměřený na procházky mimo hlavní trasy klasických itinerářů. Už doma, když jsme připravovali plány na 25.12., den, kdy bývá všude zavřeno, nás zaujala tzv. Promenade Plantée. Je to vlastně zelený pás plný vegetace, který je postaven na bývalém železničním viaduktu. Velmi citlivou regenerací veřejné plochy tak vlastně vznikla „stezka v korunách domů“, po které lze joggovat, procházet se anebo jednoduše rozjímat, užívat si zeleně a neobvyklých výhledů. Jedná se nejen o architektonický a urbanistický unikát, nýbrž také pro lahůdku všechny milovníky parků a zahrad.

Tato stezka začíná nedaleko náměstí Bastilly a v úrovni 3. - 4. pater majestátně vede přes Jardin de Reuilly až někam ven za dvanáctý okrsek. Zpočátku vede promenáda po viaduktu, následně ale klesne na úroveň terénu a vine se tak ulicemi. V létě či na jaře bude určitě ještě více zajímavá a tuhle nádheru bych doporučil všem, kteří při cestování vyhledávají i krásná, avšak turisticky ne tolik zprofanovaná místa. Promenade Plantée je prostě tím skrytým klenotem, pro který si musí každý dojít, ale který stojí za to.

My to prošli z opačného konce, tedy směrem z okraje do centra. Z Jardin de Reuilly je to jen asi 1,5 km dlouhý pás zeleně, takže i pohodovou chůzí to nevezme víc, nežli jednu hodinu. Procházka lze i pěkně spojit s návštěvou Place de la Bastille, což je místo, kde, jak jsem teprve nedávno zjistilsmile, stávala pevnost Bastilla. Dnes je to obrovské kruhové náměstí se spoustou kaváren a podobných podniků po jeho obvodě. Na jeho okraji je i několik stánků, kolotočů a jiných adrenalinových atrakcí. Ty jsme minuli a vydali se po Boulevard Beaumarchais až k hispánskému klubu Cuba Compagnie, kde jsme trochu zklamáni zůstali jen na odpolední kafíčko. Pěkně by se tam sedělo, jen co je pravda. Jen ty prosklený dveře na záchod jsem ještě nikde neviděl smile

Promenade Plantee

Protože jsme Paříž navštívili jenom měsíc po teroristických útocích, zastavili jsme se zapálit svíčky před klubem Bataclan, který byl dějištěm otřesného masakru. Ten se nachází na Boulevard Voltaire nedaleko Náměstí Republiky. Klub je ještě stále zavřený a před ním hlídkují policisté, nicméně okolí a protější náměstíčko je plné vzkazů, fotek, kytic a jiných projevů solidarity. Je to strašný pohled na fotky všech těch mladých lidí, které tam mají vzkazy od svých manželů, partnerek a rodičů. Dlouho jsme se tam ani nezdrželi a šli jsme se dál projít, abychom setřásli ty negativní myšlenky. Jenom malý kousek odtamtud jsme však došli k dalším místu obsypanému květinami, které neznačí nic jiného, než že bylo také scénou zabíjení a obrovského teroru – Café Bonne Biere na Rue de la Fontaine-au-Roi. Upřímně řečeno, když jsme pak šli podél kanálu Saint Martin, tak nám ještě notnou chvíli trvalo ty obrazy dostat z hlavy. Nepomohla tomu ani návštěva dalšího místa z filmu Amélie z Montmartru – zdymadla na kanále, kde Amélie házela žabky kamínkama.

Kanál St. Martin II

Těsně před zastávkou Stalingrad už jsme usoudili, že jsme prochladlí dost a stočili jsme to k vyhlídce na nádraží Gare de l´Est a posléze na severní nádraží – Gare du Nord. Tam už je opravdu hodně živo a taky lidi jsou zde ze všech koutů světa, od rovníkové Afriky přes Maghreb až po Indii. Samotná budova nádraží je jistě hodně zajímavá nejen pro milovníky TGV. Venku natrefíte např. na monument domu nakřivo anebo opravdu krásné průčelí se sochou svítícího medvěda. My jsme tento den poměrně zkrátili a tak jsme se pohodlně přesunuli metrem domů s přesedáním na francouzsky ladně znějící stanici metra Oberkampf.