Nedávno vyšel na serveru Hedvábná stezka článek Jeden volný gauč prosím aneb v Teheránu jako doma, téma couchsurfing zde ale bylo probráno okrajově, a tak bych rád sám přispěl svojí troškou do mlýna, a to za čerstvé paměti, jelikož jsme opustili Teherán včera.

My jsme měli situaci o to těžší, že Kuba je kvadruplegik a spousta couchsurferů nemá bezbariérový byt anebo přístup do něj. Levné hotely jsme také museli vyškrtnout a do těch lepších za 200 USD za noc a více se nám moc nechtělo. Couchsurfing nám ukazoval desítky nabídek, které se nám objevily po zaškrtnutí bezbariérového přístupu. S tureckým záchodem jsme problém neměli, a tak jediným opravdovým požadavkem byl výtah a alespoň normální šířka futer. Po zkontaktování odepsali skoro všichni, ale jen 1-2 z nich výtah opravdu měli.

Kolega z práce od Peťky byl v Teheránu asi před 14 dny a referoval, že asi 2 dny před příjezdem jeho hostitel přestal komunikovat, a tak si musel na místě najít jiné ubytování, a to v hotelu. Byl jsem proto rád, že komunikace s naším hostitelem Saeedem probíhala v pohodě a přešla z couchsurfingu na mailovou komunikaci. Saeed uměl slušně anglicky a jeho žena Foroozah taky.

Couchsurfing se v Íránu pohybuje někde na hranici legality a ilegality. Z internetových zdrojů je evidentní, že spousta cestovatelů přes couchsurfing v Íránu funguje, ale zase jsem slyšel z několika zdrojů, že je lepší se tím oficiálně nikde moc neohánět. A už vůbec to neuvádět při vyplňování lokální adresy, na které se člověk zdržuje, v žádosti o víza. Proto jsme na letišti vyplnili adresu a telefonní číslo hotelu, který jsme si našli přes průvodce Lonely planet. Protože jsme měli již z Prahy vyřízená referenční čísla (jakýsi podklad, který je potřeba pro vydání víz), tak nám ubytování neověřovali. Za námi ale byli kluci, kteří referenční čísla neměli a těm na hotel imigrační úředníci volali, aby následně zjistili, že si opravdu rezervaci jen vymysleli.

couchsurfing teheran

Setkání u našich hostitelů proběhlo maximálně v pohodě, už i proto, že mi Saeed poslal i adresu ve farsí, kterou jsem dal taxíkářovi vezoucímu nás z letiště. Ubytování bylo opravdu bezbariérové a splňovalo, byť minimálně, naše specifické požadavky.

Saeed s Foroozah také připravili společnou večeři, a to vhodně hned první večer. Připravili asi desetichodové menu, u kterého jsme měli možnost poznat se navzájem. Konverzace byla velmi příjemná už i proto, že Íránci jsou v projevu velmi slušní a laskaví lidé. Bylo hodně příjemné také vidět absenci afektovanosti či přetvářky, kterou často vídáme ze západního světa. Jednou se ale povedl menší trapas nám, a to když jsme chytili s Kubou záchvat smíchu a nemohli jsme ho zastavit. Bavili jsme se totiž o geocachingu a Saeed samozřejmě netušil, co to je. Já jsem mu to popisoval jako fajn hru, a že je v Teheránu taky jedna keška. On se tvářil, jako že tomu rozumí a napsal si geocaching (džiokešing) do vyhledávače, ale s tím, že mu to nic nenašlo. Když jsem se mu ale podíval do mobilu, tak jsem viděl, že on vyhledává hru pod názvem „jew catching“ smile No, když mi vyvstaly v mysli vztahy Írán - Izrael, tak mi to přišlo fakt vtipný smile.

Hostitelé byli nanejvýš milí a myslím, že i my jsme byli docela pohodoví hosté. Nic jsme nezničili a ani k žádnému kulturnímu nedorozumění nedošlo. Po večerech jsme vždy debatovali, a to o tématech, která byla náročná jak na angličtinu, tak celkově na vyjádření myšlenek. Slyšeli jsme totiž, že Íránci rádi s cizinci probírají spoustu témat v čele s vírou či postavením žen. Jelikož toto byla moje už několikátá destinace v muslimské zemi, v tomto tématu se mi to podařilo taky vysvětlit, i když místo rychlé odpovědi „we are atheists of course“ jsem to musel podat trochu hlouběji. Koneckonců toto téma si stejně zaslouží hlubší rozebrání, nežli závod od otázky k cíli za 1 vteřinu.

Narozdíl od Peťky pro mě toto bylo první ubytování přes couchsurfing a celkový dojem byl super. Uvidíme, jak to bude fungovat v ostatních zemích. Našim hostitelům jsme přivezli knížku o České republice, ze které měli myslím upřímnou radost, a taky jsme nechali Saeedovi nakonec něco málo hotovosti, co nám zbyla a nechtěli jsme ji na letišti měnit zpátky.