Další den v Teheránu jsme měli v plánu navštívit nějaké památky v centru. Po předchozím dni jsme byli dost utahaní a tak, nežli jsem dostal Kubu na invalidní vozík a než jsme dojeli taxíkem do centra, bylo už po obědě. Prohlídku jsme začali v íránském Národním muzeu. Sice tam vedlo plno schodů, ale Íránci se opět ukázali jako velice slušní lidé a v pěti lidech to byla sranda. Národní muzeum se věnuje období do 5. století našeho letopočtu. To, co se týká pozdější éry, je vystaveno v Museum of Islamic period. My jsme prošli jenom první patro, tedy tam, kam jsme se dostali s vozíkem, a kromě disciplinovaného školního zájezdu jsme tam potkali taky nějaké Čechy. V Muzeu byly vystaveny hlavně archeologické artefakty ať už z doby kamenné, tak z doby bronzové. Různé šperky, jehly do vlasů, náušnice, ale také třeba tabulky s klínovým písmem, část schodiště z Persepolis anebo slavný sloup s dvěma dračími hlavami. Největším trhákem, a to nejen u školního zájezdu, byla mumifikovaná hlava pračlověka naložená v solných krystalech.

teheran golestan bazaar1

Protože bylo venku odpoledne krásně, tak jsme neotáleli a vyšli ven do příjemného parčíku s fontánami, který se nacházel přímo před vchodem do areálu muzeí. Odtud jsme prošli kolem malého stanoviště autobusů do moc pěkného Park-as-Sahr, takového miniaturního Hyde parku. Ten byl doslova a do písmene oázou klidu, jelikož jsme zde nemuseli věčně uskakovat před autama a skřípat nervózně zubama z těžko snesitelného hluku. Byl zde i příjemný povrch, na kterém se invalidní vozík dobře vedl. Uprostřed jedné z promenád byla socha, kde jsme si udělali fotku a také potkali český pár, který jsme si pamatovali z letadla. Chvíli trvalo, nežli jsme našli ten správný východ. Dostali jsme se na konec, abychom zjistili, že jsou tu zábrany, a že se musíme vrátit celou cestu zpátky.

teheran golestan bazaar2

Kousek od paláce Golestan jsme si pak užili čerstvé šťávy z vylisovaných granátových jablek a k tomu pár sambuse. K samotnému paláci Golestan jsme se ale dostali až v půl páté, přesně ve chvíli, kdy ostraha vyháněla poslední návštěvníky. Udělal jsem tedy alespoň fotku přes plot a jali jsme se navštívit Tehran Bazaar. Tady úplná šílenost, na kterou Peťka nebyla ani trochu naladěná a Kuba, který sleduje okolí z výšky židle logicky také ne. Nakonec, i přes mou lehkou nevoli, jsme to vzdali, protože tenhle včelí úl by byl za odměnu asi tak, jako nákupní centrum o posledním adventním víkendu. Tehran Bazaar jsme ale neopustili úplně, na jeho okraji jsme si dali večeři v podobě klasického íránského kebabu. Cestou ven jsme museli objet celý blok, jelikož neexistovala cesta, kudy bychom se mohli i s vozíkem dostat na ulici k taxíkům. Přesto to byl ale zajímavý a moc exotický zážitek.

teheran golestan bazaar3