Den č. 3 měl jasný plán. Nejvyšší hora Sardínie - Punta la Marmora. Po cestě jsme se ještě zastavili na kafe – za obyklou cenu 1 Eura – v horském městečku Orgosolo. Návštěvníky tu vítá rozstřílená cedule u vjezdu na způsob Korsiky, kalibr bych to ale viděl na brokovnici. Orgosolo se rozpíná na prudkých svazích nedaleko Nuora a je známé především svými nástěnnými kresbami „murales“, něco jako grafitti, ale lehce dadaičtější. Témata jsou sociální, často s kritikou kapitalismu, sem tam se najdou motivy Picassa a jiných. Nemělo smysl tady dlouho otálet, a tak jsme se krásnou krajinou pastvin přesunuli k místu, odkud se vychází na Punta la Marmora. Je to na cestě z Fonni do Desula, kde je po 5km odbočka doleva a my měli to štěstí, že jsme po cestě chytli „zácpu“ v podobě stáda horských ovcí, které bača chvíli vedl po silnici, než jsme je objeli. Značený je to pěkně na Bruncu Spina, což je 2. nejvyšší hora Sardínie a myslím, že jediné místo s vlekem a sjezdovkou. Na konci této silnice je parkoviště právě pod vlekem, určitě to půjde vzít i tudyma po sjezdovce nahoru smile, nicméně my jsme se zbaběle drželi popisu ze Summitpost.org, kde je jako výstupové místo popsána prašná cesta po pravé straně, asi 1 km před vlekem. Zaparkovat se dá vlevo a nevím jak v létě, ale my tam měli studený vítr o rychlosti odhaduju tak 50-60 km/hod. Cesta ubíhá příjemným stoupáním nejdřív v opačném směru a pak se stáčí na zdaleka viditelný vrchol Bruncu Spina – 1828 m.n.m.

sardinie3 1

Odtud je už viditelný i samotný vrchol Punta la Marmora, na který vede cesta přes hřeben a pak strmě dolů do sedla, odkud následuje finální výšlap. Celkové převýšení je asi 500 metrů a doba od parkoviště na vrchol se nám povedla i při Míšiním sebezničujícím tempu za 2 a ½ hodiny. Na vrcholu je asi 6-ti metrový kříž a vrcholová kniha. Výhledy byly pěkné, vzhledem k absenci vysoké vegetace 360 stupňů, ale na moře vidět nebylo, což mě docela překvapilo. Na trase zrovna probíhal extrémní závod na 72 km, takže byli po cestě přítomni i záchranáři, ale co jsem koukal na tempo, tak kam se hrabou na Čechy. Ty jsme mimochodem taky potkali, po cestě dolů, a celkově byla čeština tu a tam slyšet. To asi tím prodlouženým víkendem. Cesta zpátky za neustálého větru byla docela nekonečná. Zpátky jsme už nešli stejnou trasou, ale vzali to po vrstevnici po západním úbočí lehce nahoru, abychom se pak chvíli před koncem napojili na šotolinovou cestu nad naším Picassem. To už jsme šli s Peťkou lehce napřed, nicméně Petrovi se podařilo odemknout nám auto dálkovým ovladačem na takovejch 300 metrů. Holt zřejmě slušnej oddíl, italský baterky smile
Tady bych se chtěl zastavit u zhodnocení nových nízkých trekovek, co si Peťka pořídila a poprvé vyzkoušela. Je to blankytný model Griffin od North face za 2 690, který vlastně poprvé vyzkoušela na Punta la Marmora a moc si je pochvalovala. Bota je měkká, takže se vyznačuje vysokým komfortem, podrážka klasicky z Vibramu, proto šutry na pomezí alpinskýho a subalpinskýho pásma nebyly cítit a vnitřní výplň prý I krásně hřála. Pro holky je určitě důležitej design (nebo “jméno” výrobce), a to je určitě klad, protože se v tom člověk cítí dobře. Dá se tedy použít na horskou turistiku, s vysokohorskou turistikou bych byl opatrnější, protože se nejedná o kotníkovej model.

sardinie3 2

To moje nízký Hanwagy už mají hodně vágusáckej design, ale vzhledem k mojí velikosti nohy si v tomhle ohledu moc vymýšlet nemůžu. Chtěl jsem je ještě využít při cestě z Punta la Marmora v kaňonu Su Goroppu, ale už bylo asi 5 odpoledne a ¼ naší výpravy byla polomrtvá (nechtěl jsem jmenovat, ale byla to Míša smile ). Ten kaňon mohl bejt fajn, každá země či destinace má něco podobnýho, ať už to byl Postalmklamm v Rakousku, kde jsem byl, Almbachklamm v Německu a nebo třeba kaňon v Somoto v Nikaragui. Takhle pozdě už to ale nemělo cenu, a tak jsem aspoň vytřískal maximum v podobě návštěvy červených skal “Rocca rossa” u Arbataxu. Byl už pěkný podvečer a myslím, že skály byly krásně osvětlené, že ano?

sardinie3 3

U těchto skal byla taky uvedená keška, v místě, kde bylo naházeno spousta kamenů přes sebe. Dva kačeři před náma jí nenašli a my jsme taky nepochodili, nicméně Petrovi se pomocí fotek z nápovědy podařilo najít místo, kde měla být uložena a nebyla, tak jsme aspoň upozornili správce na potřebu údržby.

Ubytování jsme měli v nedaleké Santa Maria Navarrese taky přes Airbnb za 60 Euro pro 4 i se snídaní. Večer jsme jen tak tak dozunkli poslední flašku vína, dozobali sýr a malý salám s bílou šlupkou – naší klasickou stravu sardských večerů. Na vaření fakt nebyl čas, a když jsme se najedli, umyli, tak bylo vždycky už tak 10 večer a po náročném dni jsme padli za vlast. Myslím, že ani pravidlo nasazení klobouku na kliky od ložnice pro ochranu soukromí nebylo třeba, ale můžu mluvit jen za sebe smile