Protože jsme si trochu ulehčili náš 4. den prohlídkou Rocca rossa předchozí večer, vyráželi jsme ze Santa Maria Navarrese až v půl desátý, počítám, když majitelé apartmánů už spěchali do kostela. Navigace nás sice do Cagliari vedla po staré, ale je tam už postavená i nová silnice plná mostů a tunelů, odhadovaný čas za hodinu a půl jsme ale stejně nedosáhli.

Už při příjezdu od Villasimius, kousek od Cagliari, kde nalevo je moře s plážema a vpravo saliny, jsme zmerčili houfy plameňáků - jeden z cílů naší cesty! Před lety jsem byl v Camargue, kde mě tito opeřenci nadchli a tak, když jsem se dočetl, že by tam s ohledem na roční období mohli vegetit, jsem si nenechal tuto možnost ujít. Teď v květnu jich tam byly stovky, možná tisíce, tak jak to musí vypadat v létě? Jsou rovnoměrně rozprostřeni po všech salinách, takže minout je nelze. A radost byla o to větší, že i expertka na Sardínii Pavlína Trkanová, se kterou jsme diskutovali některá místa, o nich nevěděla. Cítil jsem se skoro jako Kolumbus smile

sardinie4 1

Od tohoto druhého největšího „zimoviště“ těchto krákavých potvor jsme se vydali na obhlídku starého centra Cagliari, které má pověst nejhezčího z velkých měst na Sardínii a osobně si to taky myslím (Alghero už jsme bohužel nestihli). Zaparkovali jsme nedaleko „posh“ čtvrti u nádražního parku, plného imigrantů z Afriky a jiných pochybných existencí. Pěkným bulvárem plným butiků jsme si to nasměrovali z přístavu přímo do ráje všech milovníků zmrzliny. Isola di Gelato prý nabízí 250 druhů zmrzliny, včetně těch s nejdivnějšími příchutěmi. Dobrou, Šmoulí, už měl kde kdo. Kinder pingui anebo Tiramisu už byla zajímavější, ale já si k tomu dal navíc ještě Nutellu (což nebyla zmrzlina, ale opravdu Nutella, takže od té doby nejím sladké sad ) a Peťka šla do lesní směsi s nulou cukru a myslím i do nízkotučné smile (teď vlastně zjišťuju, že když člověk píše, tak může kohokoli jakkoli, skoro beztrestně provokovat, začíná se mi to líbit smile ). Nevím, jestli to bylo druhou nedělí v měsíci či co, ale vstupy byly zdarma. S Peťkou jsme si vyšlápli Torre de Elefantes na jižním okraji historického jádra Castello, odkud skýtaly opravdu nádherné výhledy do všech stran. Normálně stojí vstup 1,5 Eura a těch +- 100 schodů za to opravdu stojí. Všude se promenádují turisti, takže odlovit pod věží kešku, abychom nevzbudili pozornost, bylo jak výjev z komedie, nám se to však povedlo. Taky myslím, že restaurace na chodníku s výhledem přes hradby vytvářely dojem hóódně romantického večera. Tak snad příště… My jsme ale navštívili ještě Mostra di Cere Anatomiche, což byla vosková expozice lidského těla ve velice naturální podobě, něco jako výstava Bodies od Gunthera von Hagens, která v Praze před pár lety proběhla. A bylo docela zajímavé zjistit, jak málo vlastně člověk dával v přírodopise 7. třídy pozor. Některé části jsem měl ale najeté slušně smile

Cagliari je pěkné město a my jsme si, teda Míša, našli před obědovou klobásou (uff sad ) ještě jednu kešku, abychom měli i geovzpomínku na toto krásné město. Po cestě zpátky jsme ještě prošli kolem majestátní katedrály di Santa Maria a dole v novém městě odmítali prodavače držáků na selfíčka, nebo jak se tomu nadává.

sardinie4 2

Z centra jsme se ještě jeli vykoupat na asi nejbližší pláž, Poetto, odkud ukazují směr ukazatele už od centra. Dvě hoďky válení na pohodu, byl i trochu větřík, ale na to, že byl začátek května, tak to ani nebylo na tričko. To už se nám ale celkový pobyt chýlil ke konci. Po cestě na sever jsme si jen trošku zajeli do Oristana, kde si Míša s Petrem zatím skočili na vínko a na pizzu. My jsme chtěli ještě chytit trochu světla, a protože nás Oristano na první pohled (protože jsme nebyli přímo v centru smile ) nezaujalo, dojeli jsme si mezitím na Capo Mannu, kde jsem si našel, že je docela dramatická skála s majákem na útesu a kousek předtím saliny s plameňákama. Tak to taky tak bylo, i když poslední úsek byl nesjízdný pro auta a člověk musel po svých asi 1km. Byla by to krásná procházka, proto to neříkám, jen na to chtělo trochu víc času.

sardinie4 3

Ačkoli jsem chtěl ještě navštívit městečko Bosa, které bylo všude popsáno jako malebné, radši jsem už neriskoval a do Fertilie jsme za tmy dojeli po „dálnici“ přes Sassari. Nemám totiž rád po těchhle místech, jako je jižní Itálie, jezdit za tmy, natož po okrskách.