kehlsteinhausJednou Peťka našla na internetu článek o Berchtesgadenu, a protože to není daleko a jsou tam úžasné terény na chození, rozhodli jsme se tam na prodloužený víkend vyrazit. Jeli jsme autem a našim cílem bylo vyšlápnout třetí nejvyšší horu Německa Watzmann, projet se lodí po Königsee a navštívit Hitlerův Kehlsteinhaus, známý také jako „Orlí hnízdo“.

Cesta na Salzburg probíhala už s tradiční zastávkou na milkshake v „mekáči“ ve Freistadtu. I s ní jsme tak nedlouho po obědě dorazili na místo. Na Watzmann se vychází z parkoviště ve výšce 630 m.n.m. a nám výstup trval pohodovou chůzí pár hodin. Byl to náš první společný těžký výšlap a na horskou chatu Watzmannhaus jsme museli překonat 1 300 výškových metrů. Zpočátku se stoupá po asfaltové cestě lesem, blíže k chatě se ale změní na horský „chodník“ a vede do kopce ostřeji. Watzmannhaus není až do poslední chvíle vidět, což Peťka nesla netrpělivě.smile Když jsme tam k večeru došli, chata nás potěšila skvělou atmosférou v klasickém alpském stylu. V tomto ohledu jsou alpské chaty úžasné. Často jsou postaveny na vhodných místech, odkud se obvykle vyráží na vrcholovou túru. Bývají také čisté, což zejména s takovým Kavkazem anebo s Karpaty příjemně kontrastuje. Bývá na nich vše potřebné jídlo a pití takže není potřeba tahat zteplalé pivo do kopce na zádech a pro držitele pojištění Alpenverein bývají i poloviční ceny, tudíž nebývají ani drahé. Ubytovali jsme se na matratzenlageru - společné místnosti pro asi 18 lidí, kde se i koncem září nacházela spousta dalších turistů. Všude byly rozvěšeny zpocené trička, smradlavé ponožky a poházené helmy s cepíny. Přesto je ale atmosféra na alpských chatách úžasná. Večer jsme strávili v hospodě, ale jen decentně. Ochutnali jsme polévku, pivo a jeden likér z hořce – Enzian. Ráno mě totiž čekal výstup ihned po svítání.