Nikaragua nás přivítala chvíli před půlnocí, a protože Granada s její překrásnou koloniální architekturou leží od letiště jen trochu dál než Managua, přesunuli jsme se rovnou tam. Původně nám nabídl odvoz hotel za 50 USD, ale nakonec jsme ho sehnali přímo na letišti za 40 amerických dolarů. Byla to naše první cesta do Latinské Ameriky, a tak jsme jako všichni cestovatelé měli obavy hlavně z kriminality. Nikaragua nám však při dodržování určitých pravidel přišla poměrně bezpečná, a to i v místech jako Managua anebo Bluefields. Ubytování jsme si našli přímo v historickém centru, v Hospedaje y Café Ruiz na Calle la Calzada, které jsme měli již předem zarezervované přes net za 10 USD/os. Žádný luxus to nebyl, ale na první noc to ušlo.

Po probuzení jsme vyšli zjistit, jak vlastně Nikaragua chutná. The Garden Café Granada byla pro línou snídani jako stvořená. Nakonec teda z místní kuchyně nebylo nic, protože jsme si z jídeláku vybrali palačinky s javorovým sirupem a „english breakfast“.smile Přesto ale v tomto koloniálním domku se zahradou ve stylu pralesa byla jedna z nejmilejších snídaní, kterou jsme kdy měli. Po dosnídání jsme si vyměnili peníze, na vlastní pěst sehnali loďku a vyjeli na Las Isletas. To je změť ostrůvků na okraji Lago Nikaragua, které jsou obydleny kdekým - některé vlastní milionáři, na některých bydli bezdomovci a některé obývají jen opice a leguáni. Ještě týž den v poledne jsme se nalodili na trajekt, který asi obden jezdí na lince Granada - Isla de Ometepe. To je souostroví dvou vulkanických kuželů spojených úzkou šíjí, které je snad symbolem celé Nikaraguy a s mraky obklopujícími vrcholky těchto kuželů, což vypadá jako by chrlilo sopečný dým. Cesta do městečka Altagracia trvala pár hodin a byla rozbouřená víc, než by člověk od jezera očekával. Z přístavu jsme se svezli stopem na korbě pick-upu, ubytovali se v Hotelu Castillo a ještě před spaním domluvili pronájem motorky na druhý den.

ometepe

Nocleh nám nabídli už naháněči v přístavu. Spíš než hotel to byla jen levná nocležna, nicméně v těchto krajích si název „hotel“ může zvolit kdejaký šizuňk. Později jsme četli špatné recenze na tento hotel i na motorky zde půjčované, na druhou stranu, za 12 USD se člověk spokojí i s takovou dírou. Koneckonců, moc jiných možností tady v 10 večer, tedy v době, kdy přijel trajekt, není. Pokoj smrděl tak moc leštěnkou, že když jí doteď někde, byť jen trochu ucítíme, tak si vzpomeneme na ten levný hotýlek na Isla de Ometepe. Na dvorku zde měli rozvěšené hamaky, takže jsme po ránu ještě jen tak chvíli relaxovali s knižním průvodcem v ruce. Jak jsme se večer domluvili, ráno před hotelem opravdu stálo enduro o výkonu 125 cm3 a my jsme mohli zajet do všech odlehlých koutů, aniž bychom museli být součástí nějaké organizované výpravy.

s motokou

Po kamenité cestě jsme dojeli až k jižnímu okraji vulkánu Maderas, odkud vede cesta a posléze jen pěšina k vodopádu v pralese. Po cestě jsme potkali hada, který měl zbarvení typické pro korálovce – žluté, červené a černé pruhy v pořadí, v kterém jsme si byli absolutně nejisti, jestli se jedná o smrtelně jedovatý druh anebo jen o neškodného „dvojníka“, skrývajícího se za podobné mimikry. Cestou zpátky jsme se stihli vykoupat na severním okraji šíje, v místě, kde domorodci myli koně a kolem planě rostly trsy banánů. Jezero je sladkovodní a na život v něm přivykl endemický druh žraloků. Bylo krásné počasí a my byli tak nadšeni z naší další exotické výpravy, že jsme si koupili trs banánů a snědli je na posezení. Až poté jsme zjistili, že to byly ty banány na vaření.smile Na motorce jsme pak dojeli k Parque Ecológico Charco Verde. Je zde laguna oddělená od moře úzkým pruhem mokřadu s vodním ptactvem. Kolem vede turistická stezka, kterou zvládnou i děti a také je možné se vykoupat na pláži s černošedým pískem. Ale to by se Peťka nesměla bát těch dvou žraloků, co tam v celém jezeře žijí.smile Ve vedlejším San José del Sur jsme si pak s motorkou zajeli na pláž a zatímco jsme pozorovali místňáky hřebelcovat koně v jezeře, dali jsme si výborný mangový a banánový fresh.

Na Isla de Ometepe jsme měli jen 2 noci, takže jsme odpoledne vrátili motorku majitelům a utahaní, zčásti po dlouhém letu a zčásti po úžasném aktivním dni, přejeli busem do městečka Moyogalpa. Zde jsme se ubytovali v hotelu Nahuatl za 10 USD/os. A ujistili se, že ráno brzo nás vezmou trajektem do Rivas. Moyogalpa není ani velké, ani extra pěkné město, takže hodinová večerní procházka stačila.

Ranní trajekt do Rivas už nebyl tak adrenalinový a navíc trval jen asi hodinu a půl. Po výstupu na molo nás taxík odvezl z přístavu na autobusák, kde jsme čas čekáním na přípoj vyplnili nákupem ovoce k jídlu na celý den, za což jsme zaplatili celkem pro dva asi 100 Kč. A všechno v organické kvalitě.rolleyes

San Juan del Sur na pacifickém pobřeží láká surfaře na zátoku téměř dokonalého tvaru a s prvotřídní písčitou pláží. Kdyby měla voda víc než 15 stupňů, tak by byla koupačka ještě lepší.lol Proto jsme se tady jen trochu opalovali a ještě týž den odpoledne nasedli na bus zpátky směr Granada, kde jsme měli zabookovaný stejný hotel ještě z minula. Dojeli jsme busem jen tak tak před setměním. Večer jsme ještě vyrazili na mojito do nedaleké irské hospody O´Sheas.

V okolí Granady se nachází několik zajímavostí, které lze za den objet taxíkem za 40 USD/auto. Výlet jsme začali na vulkánu Masaya. Na něj lze vyjet až nahoru autem, zaparkovat se ale musí spořádaně předkem k výjezdu, občas totiž kromě sirných par vyletí i pár kamenů a to je pak potřeba hodně rychle naskákat do aut a odjet do bezpečí. I nás překvapilo, jak moc dusivé výpary z jícnu sopky jsou a tak jsme se radši prošli kolem vedlejšího sopouchu. Hodina, dvě tady bohatě stačí. Další zastávkou byl řemeslný trh v samotném městečku Masaya, který nás ale příliš nenadchl. Uchvátila nás ale další zastávka – Laguna de Apoyo, což je docela slušně veliké jezero kruhovitého tvaru vyplňující kráter další nečinné sopky. Voda je průzračná, příjemně teplá, ale zároveň v horkém počasí osvěžující. Do toho se nabízí ještě krásné výhledy, takže není divu, že si zde staví víkendové domy snad celá Managua. Po cestě jsme ještě navštívili Pueblos Biancos, tedy bílé vesničky. Je jich zde několik a kromě bílých fasád jejich domů, které dali vesničkám jméno, jsou zajímavé i kávovými plantážemi, jež je obklopují. Taxikář už se ale začal cukat, že full day je dle jeho mínění jen 5 a půl hodiny, a že delší zastávka by byla za příplatek, tak jsme se, byť neradi, vrátili zpět do Granady.

vulkan masaya

Zbylé odpoledne jsme ale v Granadě neproflákali. Šli jsme navštívit pevnost, která byla bohužel zavřená a také krásný hřbitov na okraji města. Možná to zní morbidně, ale hrobky zde jsou opravdu stavebně zajímavé a svědčí o hlubokém respektu k mrtvým. Přímo před vstupem se za dolar či dva prodávají chlazené a nakrájené melouny a v tom horku byly opravdu osvěžující. Cestou zpátky do centra je také pěkný kostel Iglesa de Xalteva, který má nejen zajímavý interiér, ale také krásný výhled ze zvonice. Je z něho parádně vidět jak hlavní katedrála na náměstí, tak také střechy ostatních domů v barvě a atmosféře, která je jedním z důvodů, proč je Granada zapsaná ne seznamu památek UNESCO. Átria domů mají zelené palmy a v pozadí se táhne modré Lago Nicaragua. Prostě pravá koloniální paráda.

granada

Další ráno jsme autobusem přejeli směr Managua. Hlavní město není moc zajímavé a spíš slouží jako transitní centrum. Vyšli jsme od Lago Managua směrem k Plaza de la Fé. Po cestě jsme minuli velké pódium, které tady zůstalo po návštěvě papeže v roce 1996. Managua, na rozdíl třeba od Granady, nemůže nabídnout ten pocit bezpečného města a možná k tomu přispěl i fakt, že se kolem nás prohnal konvoj houkajících policejních pick-upů, vezoucí obviněné na korbě s černými pytli přes hlavu.confused K prezidentskému paláci jsme se přes policejní uzavírku nedostali, proto jsme se museli spokojit s pamětihodnostmi v podobě soch sandinistů v nadživotní velikosti. Ještě tentýž den jsme se autobusem přesunuli na sever k hranicím s Hondurasem, přičemž dalším velkým zážitkem byla limonáda, kterou nám servírovali v igelitovém pytlíku ovázaném gumičkou, a která se srkala brčkem.

limonada z pytliku

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit