Zajímavým tématem samo o sobě by asi byly lokalizační faktory, které ovlivňují výběry našich cest. Docela často to bývají chybové tarify letenek, často různé výstupy na hory a události typu karnevalu v Riu. Do toho hrají roli omezení jako vyčerpaná dovolená, válečné konflikty a odpor k módním a masovým záležitostem. Naše Atény byly incentivou vcelku srozumitelnou – mírné klima i v prosinci a po nedávné olympiádě široká síť bezbariérových přístupů. Pro tyto důvody jsme se s Kubou rozhodli na pár dní hodit vánoční stres za hlavu a jen 3 týdny po mém návratu z Gruzie navštívit Atény.

Na Ruzyni jsme se potkali včas, abychom mohli s Aegean překonat jen asi dvouhodinový přelet. To by ale nesměl být problém s letadlem, takže místo poklidného dopoledního odletu jsme strávili Štědrý večer na baru Terminálu 2 s pivkem za 150 Kč a účtenkou za celé odpoledne takovou, co nás pomalu stála jedna letenkasmile

Aténské letiště je moderní a i když se nachází několik desítek kilometrů za městem, s centrem jej pohodlně spojuje rychlodráha. Na přestupní stanici Monastiraki nás mile potěšila slečna, která se nabídla ukázat nám, kudy přestoupit na stanici Omonoia, kde jsme poté vystoupili. Bylo po Štědrém večeru a my byli po cestě unavení, takže jsme našli hotel, abychom se mohli ubytovat.

ateny

Ráno, tedy spíš k poledni, když jsme se vykopali, tak jsme přes náměstí Omonia vyrazili do centra. I když byl hotel Dorian Inn, ve kterém jsme spali, docela v pohodě, od náměstí Omonia po ulici Tsaldari byste se spíše domluvili urdu než řecky. Protože se ale nacházel jen na okraji této multikulturní čtvrti, nabízel nám bezpečný azyl pro vycházky do centra, kam jsme vždy došli za chvíli. Po třídě Athinas jsme každý den nejprve procházeli kolem radnice, naproti které se rozprostírá park Kotzia. Byly zde stánky s cukrovou vatou, vánoční strom i dětské atrakce, ale nevím, jestli to bylo probíhající hlubokou ekonomickou krizí či co, atmosféra mi tady připadala lehce mdlá až nevánoční. My jsme si tedy odpustili turecký med i střílení růží a pokračovali cestou kolem stavby zeleninové tržnice u Monastiraki.

Monastiraki je významný bod a náměstí, kterému vévodí stejnojmenný klášterní kostel (řec. Monastiraki). Mohl bych popsat celé stohy papírů a stejně bych nevypsal všechny památky, které Atény proslavily. My jsme tady ani výhradně kvůli nim nebyli a společně s jejich návštěvami jsme prostě jen nasávali atmosféru, prohlíželi si rozvaliny, aniž bychom o nich věděli něco bližšího a u šálků výtečné kávy vedli intelektuální debaty o tom, jaký je rozdíl mez jónským, dórským a korintským sloupem:-) Když jsme u kafe, všechny milovníky potěší vysoká kvalita, všudypřítomná existence a vůně a cena 1, max. 1,5 Eura, o čemž si třeba taková Praha může jen nechat zdát.

Na kafe jsme se zastavili v restauraci s výhledem nejen směr Akropole, ale také na bývalý římský trh - Argyropoulos Fotios & Son. Obsluha byla úslužná a dokonce kvůli přístupu s naším vozíkem posunula několik stolů. Tatam byla představa o nepracovitých Řecích, kteří si svou leností mohou za finanční krizi, budovaná nadnárodními médii. My jsme tam tak seděli, nechali na sebe dopadat prosincové sluneční paprsky a naší jedinou starostí bylo, jestli je nebo není v poledne brzy na první dvojku vínasmile

rimsky trh

Čtvrti Plaka a Psiri jsou nádherné čtvrti, které mají úžasné kouzlo a jsou hojně navštěvovány zábavychtivými Řeky stejně tak jako turisty. Na pěší zóně v Makrigianni je namačkána jedna restaurace vedle druhé a my si zcela náhodně vybrali jednu z nich – restauraci Arcadia. Obsluha bývá, jak je v těchto zemích časté, většinou mužská a nehledě na výši mzdových nákladů, také početná. Jeden číšník dělá „naháněče“, aby ulovil kolemjdoucí, a ostatní obsluhují hosty s takovou pozorností, že si o tom v mnoha levnějších restauracích v takové Anglii můžou nechat jenom zdát. My jsme si dali musaku, karafu vína a džbánek vody, který je tu samozřejmě zdarma. Aniž bychom měli v plánu navštívit co nejvíce památek, nechali jsme se jen tak unášet atmosférou, pozorovali lidi a vedli takové ty chlapácké řeči.redface Pamatuji si, že na tomto místě přímo pod Akropolí, kde by mohly být ceny přemrštěné, jsme se najedli za přijatelný peníz kolem 10 Euro. Byl bych docela rád, kdybyste pod příspěvek okomentovali, jak jste před a během krize vnímali výši cen a ochotu personálu v Aténách Vy, protože pro nás to bylo milé překvapení.

My jsme to odtud stočili doleva, do míst, kde se nachází Hadriánův oblouk a za ním vykopávky antického chrámu boha Dia. Dále jsme pohodlně pokračovali až k paláci Zappeion, který se rozprostírá uprostřed rozsáhlého parku. Tato místa jsou s invalidním vozíkem jednoduše dosažitelná. Pokud máte ve svém okolí někoho, komu byste chtěli udělat radost, a zároveň něco pěkného vidět, Atény jsou pro to jako stvořené. Poněvadž se v zimě brzy stmívá, my jsme se už přemístili blíže k hotelu a jeho okolí. K Monastiraki.

u chramu boha dia

Do čtvrti Psiri jsme vešli jednou z postranních uliček naproti Monastiraki. Ulice jsou zde lemovány nespočtem restaurací, ze kterých si vybere úplně každý. Na místech, kde to bylo možné, byly venku židle se stolky a tvořili příjemné zahrádky. Nepřekáželi nám ale v cestě, takže jak chodec, tak nechodec mohl projít. Protože jsme měli jídlo pozdě odpoledne, pro dnešní večer jsme večeři vynechali a vyrazili se bavit. Pro to nám posloužil víc než dobře alternativní bar Psira, který měl všechny atributy, na které jsme měli náladu. Zajímavou obsluhu, pohodářskou klientelu, graffiti a uklidňující hudbu. Sem tam se prohnali konvoje policajtů typicky ve dvou sedících na motorkách a my si užívali teplý zimní večer. Cestou domu jsme si jen koupili gyros tak, jak jsme zvyklí z domova, a utrmácení celodenním chozením jsme padli do postele.

thissio

Další den vycházel na 26. prosince, a protože bylo všude zavřeno, vymysleli jsme si výlet k moři, do nedalekého přístavu Pireus. Po ulici Tsaldari jsme došli k zastávce metra na Thissio. Tady jsme si dali nezbytnou kávu a zákusek Millefeuille, stejně jako stovky jiných lidí, kteří slunečný den využili k procházce s rodinou. Pireus je lehce dosažitelný asi půlhodinovou jízdou a s námi se po cestě dal do řeči nějaký domorodec, který měl potřebu nám vysvětlovat, že za krizi si nemůžou běžní Řekové. Dost to svědčili o jejich reflexi a také představě, jaký mediální obraz nám přinášejí média. Pireus se kromě známého basketbalového a fotbalového klubu pyšní také pohledným nádražím. Na něm jsme vystoupili a vyjeli obhlédnout obrovský přístav, který byl nedaleko.

Jen tak jsme se courali a Pireus jsme tak prošli za chvilku. Všude bylo totiž vzhledem k svátkům zavřeno, a jak jsem pochopil, tak se spíše jedná o čtvrť, kde žije pracující třída, ne zřídka zaměstnaná v nedalekých docích anebo přistěhovalci. V jejich fast foodu jsme si taky dali odpolední jídlo a po povinném kolečku se vrátili na nádraží.

pireus

Když jsme opustili Pireus, tak jsme začali mít hlad a zatoužili jsme si užít řecké pohostinnosti dosyta. Na Tripadvisoru jsme si tedy našli jednu z nejlépe hodnocených restaurací a i vzhledem k předchozí noci, kdy jsme si čtvrť Psiri užili, jsme se do ní opět vrátili. Už z dálky nás vítala obsluha, která v mžiku srovnala stoly tak, aby tam Kuba mohl pohodlně zajet. Jednalo se o tavernu Lithos v ulici Esopou a na Tripadvisoru je v současnosti 15. z 2773 hodnocených podniků.

Uložit

Uložit

Uložit