Náš třetí a poslední den jsme započali nedaleko anarchistické čtvrti Exarcheia. Během našeho pobytu se žádné demonstrace nekonaly, nicméně zapalování aut a pohazování Molotovových koktejlů je tu víceméně na denním pořádku. Cesta k Národnímu archeologickému muzeu byla lemována samolepkami Antify, plakáty Komunistických stran možných i nemožných variací a také transparenty vyzývajícím k třídnímu boji a propuštění vězněných soudruhů. Docela zajímavá atmosféra, která v Čechách k vidění není. Národní archeologické muzeum je rozsáhlá budova, která se vzhledem k antické historii pyšní jednou z největších sbírek tohoto druhu. Přesto ale, jak Kuba vtipně poznamenal, má o patro a nepočítaně exponátů méně, než takové muzeum Manchesteru Unitedsmile Bezbariérový vchod vede zadem, a i když nejste milovníci vykopávek, dají se tu strávit 2-3 hodiny zajímavého pohledu do historie.

exarcheia

Vyčerpaní intelektuální zábavou v podobě rozpoznávání sloupů, oblouků, mincí, soch, bust či torz, vydali jsme se navštívit to, kvůli čemu Atény přivítají přes 4 miliony turistů ročně – Akropoli. Z Exarcheia jsme nejdříve vyšli ke zdařilé budově Národní knihovny a Akademie nacházející se u stanice metra Panepistimio. Odsud je to nedaleko k budově řeckého parlamentu, před kterým lze pozorovat výměnu stráží. Když jsme došli téměř na vrchol Akropole, čekala na nás nepříjemná zpráva. Výtah, překonávající schody k vrcholu kopce byl rozbitý a tudíž se Kuba nahoru dostat nemohl. Docela nás to mrzelo, protože pohled seshora na Atény měl být jedním z vrcholů našeho výletu. Nedalo se nic dělat, Kubu jsem tam musel nechat a na chvíli si odběhl, abych mohl udělat pár fotek a přiblížil mu to tak zprostředkovaně. Zpočátku vedla cesta stále do kopce kolem antického amfiteátru krále Heroda, který byl úžasný a k dokonalosti chybělo tady být v podvečer, na koncertu nějaké dobré hudby. Na Akropoli jsem pak zanedlouho narazil na stavbu, kterou správně zařadí snad úplně každý – na Chrám bohyně Atény neboli Parthenon. Tím, že jsme navštívili Atény v zimě, nemačkala se tady hlava na hlavě. Výhledy odsud jsou opravdu krásné a Atény odsud vypadají mnohem větší, než udávají všeobecně známé údaje o počtu jejich obyvatel. Vlastně mi to připadalo, že jsem větší město ani neviděl, ale to hlavně proto, že jsem takové Sao Paulo, Dillí anebo Londýn neviděl z vyhlídky.

muzeum

Samotné ruiny jsou samo sebou impozantní, ale řekl bych, že tohle místo mi nejvíc imponovalo svým výhledem. Těch chrámů a jejich pozůstatků je tady několik, a zatímco některé vyžadují značnou dávku představivosti, některé jsou poměrně zachovalé. Dlouho jsem se tady nezdržel, protože Kuba byl dole sám, tak aby mi ho neodvedli zlí lidélaugh

parthenon

Dolů z Akropole jsme sešli jinou cestou k zastávce Thissio. Sestup po vydlážděné cestě byl lemován stovkami stánků, na kterých se nabízely obrazy, upomínkové předměty a suvenýry se všemi možnými i nemožnými motivy. Kuba si zde kupoval koření tzatziki a olivový olej, který mu ale na letišti zabavili. Za rohem, v ulici Akamantos byl jeden s těch pěkných krámků s lokálními surovinami. Ten, kdo má rád levandulová mýdla, svazky bylinek, různé vonné oleje a jiné příjemné serepetičky, ten je tu jak v ráji. My jsme si dali jen kávu. Zato opodál jsme narazili na „jogurtérii“, kterou z našich končin neznáme. Malý obchod, který velice podobně, jako zmrzlinárny nabízí různé druhy jogurtů od mangových až po zmrzlé, dokládá vztah Řeků k těmto delikatesám. My jsme se jen pokochali touto poměrně pro našince exotickou podívanou a radši si na večer koupili s sebou grilované kuře a bagetu a před ranním odjezdem odešli na hotel. Náš hotel Dorian Inn se vyznačoval vymožeností, kterou inzerovalo na internetu i hodně jiných hotelů, a která nás hodně lákala. Bazén a bar na střeše, ze kterého bylo vidět nejen široké okolí, ale hlavně Akropole. Ta je v noci, podobně jako třeba Pražský hrad, osvětlená, což je taková třešnička na dortu. Noční bazén má taky pěknou atmosféru, takže každému, kdo se chystá navštívit Atény a vybírá si hotel, bychom tuto parádu doporučili. Ten náš měl bohužel poslední fázi bariérovou, a tak jsme o tuto nádheru přišli a museli se spokojit s minibarem.

z akropole

Atény nás opravdu uchvátily nejen památkami, ale také nočním životem, příjemnými lidmi a světě div se, také přijatelnými cenami. Atény se také mohou chlubit jednou z nejvíc alternativních scén a pohodových atmosfér, jakou jsem kdy viděl. Docela si dokážu představit, že bych tady jednou žil. Třeba se poštěstí. Nikdy se přece neříká nikdy, ne? smile

Uložit

Uložit