karetaPřechod hranice u Nieuw Nickerie byl hodně zajímavý. Jen co loď přirazila ke břehu, lidi se překotně hrnuli k budově celnice, podrážejíce si přitom nohy a šťouchajíce se lokty. Do fronty s ležérně působícími imigračními úředníky jsme dorazili asi jako dvacátí z dvou set lidí, a jelikož guyanskou výstupní kontrolu jsme již měli za sebou, čekala nás kontrola vstupní. Fronta se vinula mezi zábradlím a vytvářela tak hada jako u nás na letištích. Netrvalo dlouho a prodral se přes nás první člověk. Beze slova prostě předběhl asi 100 lidí. Stoupnul si na začátek fronty a najednou z úplného konce za ním rozrážely davy tlusté černošky v barevných sukních s výkřiky: „we are a group, we are a group“. Maje na zádech krosny, zastoupili jsme jim cestu, ale byly tak vytrvalé, že Peťce s Honzou přelezly přes hlavu a mě podlezly mezi nohamasmile Milujeme ten pocit, kdy v pomalu ubíhající frontě se z čísla 25 stanete najednou pořadové číslo 35sick Tady to je ale běžné a největší fór je, že dodávky před celnicí, které vyrážejí na Paramaribo, stejně nevyjedou, dokud není celá celnice odbavená.smile